Pohádková povídka objasňující využití proměnných v programování. Jedná se o překlad z blogu Computational Fairy Tales licencovaný pod Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 3.0 Unported License.
Ana sebou překvapeně trhla, když ticho protrhl hlasitý zvuk. Rychle klepla botami o sebe a resetovala je, než mohli zaječet svou předem nahranou zprávu. Zamumlala ke své obuvi několik urážek. Musely ji upozornit po každé míli?
Ana si uvědomila, že to byl dnes už osmý varovný tón. Už šla osm mil? Ve svých myšlenkách byla tak ztracená, že nevěnovala velkou pozornost samotné cestě. Už to jsou tři dny co se vydala zachránit království a stále netušila, co má dělat. Proč nemohli věštci být konkrétnější než: „Přichází tma. Princezna Ana musí cestovat sama, aby zachránila království.“ Možná jí mohli říct, co je tma, nebo alespoň naznačit, kterým směrem se vydat. Hloupé vágní proroctví.
Ana se podívala na své boty a posté přemýšlela o tom, zda stojí za to obtěžování. Boty byly narozeninovým darem od Marcause, královského kouzelníka. Představovali jeho první vpád do proměnné magie – do formy magie, která umožňovala objektu ukládat jeden kus informace. V tomto případě proměnná jejích bot (užitečně nazývána vz) uložila vzdálenost, kterou urazila. Po každém kroku se proměnná vz zvětšila o délku kroku.
vz = vz + délka_kroku
Zpočátku poskytovaly boty úžasnou zábavu. Ana všechno změřila. Měřila délku a šířku svého pokoje, vzdálenost do kuchyně, vzdálenost do všech deseti koupelen hradu, obvod hradební zdi a průměr rybníka želvy Fida (boty byly samozřejmě vodotěsné). Dokonce rozčílila architekta hradu tím, že si všimla, že nádvoří bylo o šest centimetrů kratší, než bylo inzerováno.
Po každé cestě přečetla hodnotu proměnné z levé paty. Poté klepne oběma patami zároveň a nastaví vzdálenost zpět na nulu.
Když klepnuto oběma patami: nastav vz = 0
Když zároveň použije hodinky ke změření času, může spočítat i svou rychlost:
Průměrná rychlost = vz / čas
Proměnná magie poskytuje neskutečné možnosti.
Ale Marcus to bohužel trochu přehnal. Navíc k proměnné přidal ještě své vlastní podmínkové kouzlo. Po ujití 1 míle ji boty hlasitě upozorní, aby si dala přestávku:
Když vz > 1 míle: Upozorni majitele aby si dal přestávku
Zpráva, která zněla jako hradní herald se škytavkou, jí drásala nervy. Ještě horší bylo, že si Marcus své podmínkové kouzlo pořádně nepromyslel. Příkaz zkontroloval, pouze pokud vzdálenost byla větší než 1 míle. Jakmile tedy ušla míli, boty ji po každém kroku „ochotně“ upozornily na tuto skutečnost. Ana se rychle naučila resetovat vzdálenost na nulu, jakmile uslyšela zvonkohru.
S povzdechem se Ana rozhodla boty si nechat. I když byly hrozně otravné, poskytovaly také užitečné informace. Marcus se jí jednou svěřil, že původně sledovaly boty svůj zápach. Otřásla se, když pomyslela, jak asi zněl jejich vzkaz.
Dokážeš Marcusovo kouzlo opravit, aby skutečně upozornilo majitele bot po každé míli a ne po první míli každý krok?
